Čas na well-being
Pro Ty z Vás, kteří mluví anglicky, je zjevné, že well being je něco jako „dobře být“. To se snadno řekne, ale hůř dělá. Zvlášť v téhle době, která přinesla v posledních měsících hodně změn a vyžádala si od všech obrovskou míru vytrvalosti a flexibility.
Manažeři firem se museli pokusit zachránit své zavřené podniky, udržet finanční stabilitu, pokusit se hledat alternativní zdroje příjmů, reorganizovat, hledat úspory a přitom si nepoškodit jméno, ať už na trhu zboží nebo práce. Otázka, jak nepřijít o kvalitní lidi, i když je ze dne na den problém jim nějakou práci dát, natož je zaplatit, nadělala vrásky leckomu. Ale i firmy, které nebyly zavřené, se musely ve velkém adaptovat na změny. Řešily, jak motivovat a udržet výkonnost zaměstnanců, které měly ze dne na den řídit na dálku, musely sledovat všechna možná měnící se hygienická opatření, problémy svých klientů i každodenní nejistoty, které na nás útočily ze všech stran. Část lidí přišla ze dne na den o práci, bez informace, jestli se ještě někdy budou moci vrátit k tomu, co dělali dřív. Rodiče se měli najednou pokusit pracovat z domova a přitom dětem zajistit aktivní účast na online výuce, k tomu vařit a starat se o přeplněnou domácnost, a navíc se ještě vzdát možnosti děti odpoledne vypustit vyběhat na hřiště nebo na zájmové kroužky. Senioři i singles čelili pocitům osamělosti, ztrátě kontaktů s blízkými i ztrátě společenských příležitostí. Zdravotníci se dostali pod enormní tlak a viděli umírat spoustu lidí, které by jinak ještě pár let do péče nedostali, a učitelé se najednou měli začít naučit vyučovat přes kameru. Kulturní obec neměla šanci živit se tím, co umí... a tak bych mohla pokračovat s dalšími a dalšími skupinami lidí a jejich starostmi.
Velká část společnosti pocítila snížení příjmů. Změny a nejistoty uvrhly děti i dospělé do úzkostí, smutku, rezignace, ale i do zamýšlení se nad kvalitou svého života, svých vztahů, životní perspektivy a hodnot. Byla to prostě krize jako vyšitá. A teď co s ní...
V Antickém Řecku bylo slovo krisis spojeno s významem oddělovat a rozhodovat. A tak nás krize nutí, oddělit to, co je funkční, od toho, co už nám neslouží dobře; a rozhodovat se, jak by měl náš život vypadat dál. Tak pojďme na to, ať je ten náš život po krizi, lepší než před ní. Bylo by škoda z těch všech příkoří aspoň něco nevytěžit!
Well-being v praxi Jak nám k tomu může pomoci ten slavný well-being?
Krok 1:
Zachovejme, co je funkční, a dělejme to, kdykoli je příležitost.
V prvé řadě se na chvilku zastavme. Udělejte si chvilku jen sami pro sebe, zavřete oči a zkuste se podívat na to, jak teď žijete. Co Vám dělá radost? Při jakých činnostech se cítíte dobře? Se kterými lidmi Vám je fajn? Co Vás nejvíc baví?
...Máte to? To je Váš seznam toho, z jakých zdrojů se můžete dobíjet. Takže vždycky, když Vám třeba bude smutno, nebo se jen nebudete cítit ve své kůži, víte, do čeho se pustit, komu zavolat, nebo kam vyrazit?
Jedna rada na závěr, neklaďte si moc velké cíle. Naplánovat si, že budete každý den hodinu cvičit, i když Vám to dělá dobře, je jen další úkol do už tak náročného kalendáře. Funkčnější bude, když se domluvíte s někým z přátel, a zajdete si zacvičit třeba jednou týdně a pak si spolu dáte večerní sklenku vína, nebo když si prostě zacvičíte, kdykoli budete mít volnou chvilku a chuť. Já takhle velkou část loňské zimy strávila ve vaně. Kdykoli mi byla zima, potřebovala jsem být chvilku sama, nebo jsem si chtěla odpočinout, napustila jsem si plnou vanu horké vody a schovala se před světem pod bohatou pěnu. Ekologické to moc nebylo, ale well-being stav to rozhodně byl.
Já takové well-being chvíle zažívám pravidelně v Tuhaň 29, při procházkách přírodou, pití kávy na terase, při dívání se do ohně, nebo ve společnosti přátel. V jinak nerušeném tichu a uprostřed zeleně to jde tak nějak samo.
A co Vy? Děláte si taky nějaké well-being chvilky? Jestli ne, zkuste to a napište nám, jak se Vám to daří.
Comments